Říkat při prezentaci půlku vět anglicky není cool, if you know what I mean.
Na KPMG Retail Foru jsem měla tu čest se dvěma mluvčími, kteří měli podobný a zároveň odlišný problém: nezvládli svůj příspěvek přednést v jednom jazyce. Jeden proto, že se nesnažil, druhý proto, že se snažil.
Cti posluchače svého
Prvním z nich byl Josef Havelka. Mluvil napůl česky a napůl anglicky. Prý proto, že doma s kanadskou manželkou mluví anglicky, takže se mu to míchá, ale „berte to tak, že si méně zdatní posluchači mezi vámi aspoň procvičí angličtinu“.
Ještě že s ženou nemluví třeba maďarsky.
Asi chtěl působit světově. Neúcta k posluchači (včetně překročení 20minutového limitu o dalších 20 minut) je ale bohužel všechno, jen ne světová. Nevykládejte si to špatně – nejsem Ústav pro jazyk český, nebudu vám říkat, že nemáte fokusovat na badžety, pokud si opravdu nemůžete pomoct. Hantýrka je hantýrka. Nicméně říkat celé kusy vět v jiném jazyce je vrcholně uživatelsky nepřívětivé a v první řadě na to doplatíte vy, protože vaše sdělení posluchači nevstřebají tak, jak byste si přáli.
Eins, zwei, Polizei
Druhým řečníkem byl Roberto Brazzale, který mluvil trochu česky, trochu anglicky, když si nemohl vzpomenout na slovíčko, tak německy, a když mu nešel přepnout slajd, nadával na techniku italsky.
Řečeno jazykem konference, ani on svým posluchačům nepřipravil ideální „zákaznickou zkušenost“. Divoké lingvistické rodeo přece jen odvádí pozornost od obsahu k formě, což by žádný řečník neměl chtít. Na rozdíl od pana Havelky ho k tomu ale vedla snaha přiblížit se publiku a mluvit na něj jeho rodnou řečí. A v tom byl mezi nimi zásadní rozdíl.
_______________________________________________________________________
Další komunikační tipy najdete na hlavní stránce Bloku. Pravidelně je zveřejňuji i na Twitteru, LinkedInu a Facebooku. Sledujte mě a žádný vám neunikne!
